V posledních týdnech rezonovala naší společností kauza dlouhodobého znásilňování oběti otčímem, za kterou si vysloužil u odvolacího brněnského krajského soudu podmínku, přestože původní rozhodnutí okresního soudu ve Vyškově znělo – tři roky odnětí svobody a zaplatit své oběti 300 tisíc korun.
Tento verdikt vyvolal ve společnosti velkou vlnu odporu a opět se otevřela debata o trestech za znásilnění a přístupu k obětem sexuálních trestných činů. Pravděpodobně i z tohoto důvodu se soud pod tlakem veřejnosti rozhodl zveřejnit anonymizovaný rozsudek.
Z rozsudku se dají vyčíst úvahy soudu, kterými se při svém rozhodování řídil. Je otázkou, zda jsou pro „lidský selský rozum“ vůbec nějak pochopitelné, či uchopitelné. Pro oběti sexuálních trestných činů a jejich blízkých se potom jedná podle mého názoru o velmi negativní vzkaz a naprostý výsměch.
V popisu skutku stojí, že dívku nejméně od počátku roku 2020 v rodinném domě a na různých místech v lese, kde společně pracovali, nutil s četností až pětkrát týdně k souložím a orálnímu sexu, přestože věděl, že v té době nedosáhla věku osmnácti let. Polehčující okolností se pro lesního dělníka, který dívku znásilňoval stala podle rozsudku brněnského soudu skutečnost, že na začátku byl sexuální vztah obžalovaného s jeho nevlastní dcerou dobrovolný, a dívka se tak prý chtěla jen pomstít své matce.
Co ji k tomuto jednání vedlo nevíme, ale domnívám se, že pro další děj to není ani podstatné.
Když se pak dívka rozhodla vztah ukončit, otčím ji začal vydírat intimními fotkami a videem, které si bez jejího vědomí pořídil. Vyhrožoval jí, že materiály ukáže její matce, pošle je jejím kamarádům a spolužákům, proto se mu nakonec ze strachu podvolila. Obžalovaný nikdy nepoužil násilí, ale pokud se dívka odmítla podvolit, začal fotkami, konstatuje se v rozsudku.
Z rozsudku se můžeme dále dočíst, že otčím při množství intimních kontaktů prý necítil z odmítnutí dívky jasné „ne“, což prý byla chyba.
„Nepopírá to a ani se to nesnaží omlouvat, pouze chtěl vysvětlit, že se postupem času stal svým způsobem na kontaktu s poškozenou až závislým. Nikdy neměl potřebu svůj sexuální život realizovat tak, že by jakoukoli ženu k sexu nutil, přesto se to nakonec stalo, čehož lituje,“ stojí dále v rozsudku.
Necítíte tady stejně jako, že se jedná ze strany otčíma o vydírání? A je snad to, že se někdo stane na kontaktu s někým závislým, polehčující okolnost?
Pokud se tedy budeme řídit touto metrikou, nedáváme obětem sexuálních trestných činů téměř žádný manévrovací prostor. Obětem v podstatě říkáme, že je může znásilnit kdokoli, s kým se v minulosti vyspaly. A to je velmi nebezpečné.
Ale pojďme dál. Dalším trestným činem, kterého se tento lesní dělník dopustil, je tedy určitě výroba a nakládání s dětskou pornografií. Trestní zákoník zcela pregnantně v § 192 (Výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií) odstavce 1) stanovuje, že kdo přechovává fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo, které zobrazuje nebo jinak využívá dítě nebo osobu, jež se jeví být dítětem, bude potrestán odnětím svobody až na dva roky. Pro upřesnění dodávám, že podle § 126 trestního zákoníku je osoba mladší 18 let dítětem.
U obžalovaného vidím i zneužití dítěte k výrobě pornografie, neboť k tomuto dívku zneužil.
Soudní senát v čele s Miroslavem Novákem dospěl při svém rozhodování k závěru, že mnohonásobné znásilňování dívku trvale nepoznamenalo. Soud patrně přehlédl fakt, že v té době se již dívka pokusila ve dvou případech o sebevraždu. „Zohlednili jsme i to, že podle znalce nemělo jednání na nezletilou naštěstí zásadní negativní dopad. Je velká pravděpodobnost, že její obtíže úplně zmizí,“ uvedla podle serveru Novinky.cz soudkyně Mária Petrovková.
Může vůbec někdo, kdo si trauma oběti sexuálního násilí neprožil rozhodovat o tom, jak se oběť cítí, co prožívá? Asi jsem chodila do špatných škol, protože obecně známým faktem prostě je, že sexuální násilí obecně a mezi blízkými lidmi ještě více, oběť prostě traumatizuje.
O správnosti této mé úvahy mě vede skutečnost, že proti výkladu znaleckých posudků soudem se ohradili i samotní autoři. Petr Nedoma z kroměřížské psychiatrické léčebny pro média třeba uvedl, že nebyla použita přesná formulace, ale pouze její interpretace ze strany soudkyně.
A ještě jedna zásadní skutečnost je uvedena v rozsudku krajského soudu. V osobě obžalovaného soud neshledal, že by se prý a priori jednalo o násilníka, devianta či sexuálního predátora. Sama sebe se ptám, jak se tedy takový člověk nazývá? Jaké je pro takového člověka označení.
A pokud se zeptáte, zda již obžalovaný zaplatil oběti škodu, kterou zmiňuji v úvodu článku, tak vám odpovím, že ne. Dřevorubec senátu sdělil, že nic nezaplatil a já dodávám, že patrně ani jen tak nezaplatí, protože má prý několik exekucí a přitom ani neví, kolik vlastně dluží.
I přesto neváhal na svou obhajobu soudu sdělit, že prý nyní rodina funguje na sto procent, všichni si totiž uvědomují jaká je situace a rodina prý nyní drží mnohem víc při sobě. Ano, i toto z jeho úst při soudním jednání zaznělo. A nejen to.
Novinář Petr Kozelka, který celé soudní jednání sledoval, obžalovaného přímo cituje ve svém článku „Dřevorubec roky znásilňoval nevlastní dceru. U soudu si přesto vyskuhral podmínku“.
Otčím se u odvolacího soudu odkazoval na špatnou finanční situaci rodiny, v níž žije ještě dospívající sestra dívky, její bratr a dvouleté batole. U soudu tvrdil, že situace rodiny se jeho uvězněním ještě zhorší. Dřevorubec se hájil tím, že se nyní musí postarat o rodinu a jeho vězněním bude trpět celá rodina a situace rodiny se ještě zhorší.
„Nejde o mě, já vím, co jsem udělal. Ale trest bude třikrát horší pro rodinu. Momentálně řešíme bydlení, snažíme se najít nějaký lacinější podnájem. Měli jsme teď nejchudší Vánoce, které jsme zažili,“ skuhral muž před soudem.
Nemáte pocit, že se nám někam vytratila oběť? Oběť, která se podle posledních informací nachází stále v péči lékařů v psychiatrické léčebně, zatímco pachatel si vesele běhá po svobodě?
V kontextu s vyjádřením soudkyně zpravodajky Márie Petrovkové se asi ale není čemu divit. S ohledem na osobní a majetkové poměry, které prý obžalovaný v průběhu soudního jednání popsal, došel soud k závěru, že v této krajní situaci, je prý možno ještě poskytnout šanci, aby obžalovaný prokázal, že to jednání bylo zcela mimo jeho běžný způsob života a že se nebude opakovat.
Senát v čele s Miroslavem Novákem dal tedy muži ještě šanci a tříletý trest podmíněně odložil na pět let.
A to je konec příběhu, ale neměl by být.
Tohle totiž není jen jeden příběh o dlouhodobém znásilňování dívky otčímem. To je velmi nebezpečný precedens, který ukazuje, jak je na oběti sexuálních trestných činů pohlíženo.
Dobrá zpráva na závěr? Bohužel ne. Toto není ojedinělý případ, je jen jiný. Podmínkou za znásilnění končí u soudu bohužel téměř každý druhý případ. Důvěra obětí v instituce a stát se tak případ od případu stává stále více křehčí a křehčí. A každý další případ ji může jen více ohrozit.
A tak nás vlastně ani nepřekvapí, že Senát na konci ledna neschválil Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí. Ono to jde totiž tak trochu ruku v ruce, ale o tom až zase v nějakém dalším příspěvku.
